Jednorožec
Jednorožec je
legendární tvor velmi podobný antilopě či koni s kopyty sudokopytníka. Některé prameny
jednorožce dokonce popisují jako křížence jelena, lva, kozy nebo nosorožce. Nejčastější
je však charakterizován jako kůň s jedním osamoceným šroubovitým rohem uprostřed
čela. I vyobrazení se nejvíce podobají tomuto modelu. Na většině obrazů můžeme jednorožce
spatřit jako koně s jelení hlavou, dlouhým spirálovitým rohem a lvím ocasem.
Obecně je považován za zosobnění dobra, znamení inteligence, síly a později, v
dobách křesťanství, také čistoty a panenství. Bývá považován za součást
magického lesa a jeho hlavního ochránce. Roh a vzácná krev jednorožců byly vždy
považovány za důležité magické prostředky. Lidé, kteří věřili v jejich
kouzelnou moc, byli schopni udělat téměř cokoli pro získání těchto suvenýrů z
jednorožcova těla. Možná i pro svou magickou moc se často objevoval v erbech
šlechtických rodů.
Zmínky o jednorožcích nepochází paradoxně z Řecké mytologie, ale spíše z Řecké
národní historie a folklóru. Řečtí autoři historických děl, byli o existenci
jednorožců přesvědčeni. Lokalizovali jejich původ do Indie. Další zmínky můžeme
nalézt také také v čínských bájích. Ačkoli se popisy tohoto tvora různí, je
evidentní, že se jedná o totožné zvíře - sudokopytníka s jemným a křehkým
vzhledem, podobného lani, antilopě či koni. Jeho barva se různí stejně tak jako
jeho popis. Legendy se shodují na tom, že jednorožec je jemné zvíře, které
nikdy nezabíjí, právě v Číně se jednorožci střeží i zašlápnout brouka či mladou
trávu. Svou vůli však dokáže prosadit velmi dobře. Tento Čínský Jednorožec
(Čchi-lin) nemá s evropským mnoho společného. Někteří badatelé vycházejí z
toho, že se tento jednorožec mohl vyvinout z nějakého druhu jelenovitých. V
podrobnějších popisech má Čchi-lin kravský ocas, rybí šupiny, oddělené prsty na
nohou a jeden srstí pokrytý roh. Odpradávna symbolizuje požehnání pro narození
dítěte. Podle některých příběhů, dokáže Čchi-lin, jako u nás čáp, přinést do
rodiny syna. V Číně se také věří, že Čchi-linovo vyobrazení může do rodiny
přinést požehnání.
Středověké poznatky o tomto bájném zvířeti stojí na starozákonních a
starověkých zdrojích, v nichž byl tento tvor uváděn jako druh divokého osla,
kozy nebo koně. 200 let po Kristu se o jednorožci zmiňuje Tertullian, jako o
malém divokém zvířeti a křesťanském symbolu. Ambrož, Jeroným a Basil to
potvrdili. Předchůdce starověkého bestiáře, byl zkompletován v pozdní době
Antické a znám býl jako Physiologus. Ve známost vešel hlavně díky podrobné
alegorii, která popisuje kterak byl jednorožec polapen pannou a sklonil se před
jejím vtělením. Pod tímto označením byla ukryta světice panna Maria. V legendě
se praví, že hned jak tuto ženu jednorožec spatřil, položil ji svou hlavu do
klína a usnul. Tento výjev se stal symbolickým obrazem, který položil základ
středověkým představám o jednorožcích a obhajuje toto zjevení, ve všech formách
náboženského umění. Jednorožci vždy figurovali i v mezilidských vztazích.
Někteří autoři třináctého století konkrétně Thibaut z Champagne a Richard z
Fournivalu, kupříkladu přirovnávali okouzlení mladíka ke své dámě, k okouzlení
jednorožce k panně. Tato uhlazená verze vyznačující alternativu božské lásky
byla své doby napadena jako kacířská.
Se vzestupem humanismu, získali jednorožci mnohem světštější význam. Stali se
symbolem neposkvrněné lásky a věrného manželství. Takovou roli hráli jednorožci
i v Petrarchově díle "Triumph of Chastity". Dánský královský trůn je
údajně také zhotoven z "jednorožčích rohů". Ten samý materiál byl
použit na ceremoniační kalichy, protože jak se obecně věřilo, roh jednorožce
dokázal zneutralizovat jed. O této vlastnosti psal ve svém díle Pseudodoxia
Epidemica už Sir Thomas Browne. Lidé, kteří se báli otravy pili často z
kalichů, vyrobených z rohu jednorožce. Někteří alchymisté považovali účinky
rohu dokonce za magické. Jako důkaz byl tento roh často předkládán, ovšem
většinou se jednalo o podvrh v podobě zubu narvala jednorohého. Jednorožec se
ovšem dal uplatnit i v mnoha jiných ohledech. Domnělé afrodisiakální prostředky
a další údajné medicínské přednosti měla vždy na svědomí některá z
Jednorožcových částí těla, jako mléko, kůže nebo vnitřnosti. Jednorožcům byla
také přisuzována vlastnost rozpoznat, jestli je žena panna či ne. Některé
legendy zase praví, že je mohli spatřit pouze neposkvrněné panny.
O setkání s jednorožcem hovoří nejedna legenda. Kromě legendy o jednorožci a
panně, spatřili tohoto bájného tvora mimo jiné i Alexandr Veliký, Čingischán
nebo Caesar. Skutečnou existencí jednorožců se zabýval už nejeden badatel
středověku, renesance ale i novověku. Většinou se však snažili zmínky o
existenci jednorožců popřít a vědecky vyvrátit. Pokud by skutečně existoval,
byla by už přece v údobí tolika tisíců let nalezena jeho kostra, tvrdí
skeptici. To, že nejsme schopni důkazy o existenci jednorožce objevit, ale
nutně neznamená, že tento spanilý tvor neexistuje.